Sourozenci Anna (14 let) a Adam (5 let) byli umístěni do dětského domova. Důvod byl prostý. Oba rodiče byli závislí na drogách, nedokázali se o ně postarat a jiné příbuzné údajně neměli. Po čase ale dětský domov kontaktovala babička dětí, poté jedna z tet a druhá babička. Dětský domov se rozhodl zmapovat situaci v rodině prostřednictvím rodinné konference. Otázka, na kterou se hledala odpověď byla: Co můžete udělat pro Aničku a Adama, aby mohli opět vyrůstat se svou rodinou?
Koordinátorka kontaktovala babičku, která s nápadem uspořádat rodinnou konferenci souhlasila. Zároveň měla obavy ze setkání s druhou babičkou. Bála se hádky a nebyla si jistá, jestli dokáží sedět u jednoho stolu. Předala Latě kontakty na všechny blízké příbuzné, kteří by se mohli rodinné konference zúčastnit. Na tetu a pratetu dětí i na druhou „kontroverzní“ babičku. Kontakt na svého syna (otce dětí) sice neměla, ale zmínila se, že se za ní jednou za čas zastaví. S koordinátorkou se domluvily, že při nejbližší návštěvě společně zavolají z jejího telefonu.
Příprava rodinné konference
Koordinátorka se nejdříve setkala s pratetou Aničky a Adama, která měla v pěstounské péči své, dnes již dospělé, vnučky a souhlasila, že se o své zkušenosti ráda podělí. Poté koordinátorka navštívila tetu obou dětí a její rodinu. Právě oni už jednou měli Aničku a Adama u sebe doma na víkend. Svěřili se, že uvažují o svěření obou sourozenců do pěstounské péče, situaci jim ale komplikuje malý byt a nedostatek finančních prostředků.
Během příprav rodinné konference se koordinátorka snažila sehnat kontakt na matku dětí. Usilovala také o kontakt na jejich otce prostřednictvím telefonu babičky. První týdny se nedařil kontakt ani s jedním z nich. Setkání s druhou babičkou ale přineslo kontakty na jejího syna (strýce dětí) i jejich matku s dovětkem, že často mění telefonní čísla a není jisté, jestli se ji podaří zastihnout. Koordinátorka se poté snažila kontaktovat matku telefonicky i pomocí zpráv, ale neúspěšně. Podařilo se jí, ale dovolat otci dětí. Ten byl do telefonu hodně rozčilený a nechápal, proč by se rodinného setkání měla účastnit druhá babička a svou účast na rodinném setkání striktně odmítl.
Na závěr se koordinátorka sešla se strýcem dětí a jeho přítelkyní. Mladí lidé okamžitě souhlasili s účastí a řekli, že pokud by děti chtěly, mohou také o pěstounské péči nebo častějších návštěvách uvažovat.
Jediné, co se pořád nedařilo, bylo navázat spojení s matkou dětí. Pár hodin před závěrečným setkáním napsala koordinátorce SMS zprávu s omluvou, že nedorazí, protože nechce, aby ji děti viděli ve špatném psychickém a fyzickém stavu. Napsala ale dětem vzkaz, který jim koordinátorka na setkání přečetla.
Příprava dětí na závěrečné setkání rodinné konference
Součástí přípravy bylo také setkání s dětmi, na které proběhlo v dětském domově. Koordinátorka mluvila s oběma dětmi, vysvětlila jim smysl setkání a postup přípravy. Starší dívka si ale chtěla svou účast na konferenci ještě promyslet. S koordinátorkou se dohodly, že vše může ještě probrat a rozmyslet.
Závěrečné setkání rodinné konference
Na závěrečném setkání se sešlo celkem 7 dospělých členů rodiny (obě babičky, prateta, teta se sestřenicí, strýc s přítelkyní), 3 děti (sourozenci, kvůli kterým byla konference uspořádána a jejich malý bratranec) a 2 pracovnice dětského domova, které děti doprovodily.
Rodina si pro místo setkání vybrala nákupní centrum, kam dříve s dětmi často chodili. První část setkání proběhla v klidu a bez hádek. Ve druhé části rodina vytvořila velmi reálný plán – všichni zúčastnění se budou snažit být s Aničkou a Adamem více v kontaktu a brát si je na propustky z dětského domova. Někteří účastníci přislíbili, že prozkoumají informace, které se týkají pěstounské péče. Anička a Adam byli přítomni po celou dobu setkání.
Napínavé momenty
Nebyla nouze ani o napínavé momenty. Například ve chvíli, kdy teta dětí hned na počátku setkání oznámila, že musí odejít dřív a setkání tedy musí proběhnout rychleji, než se předpokládalo. Bylo znát, že ostatní účastníky to znervóznilo. Koordinátorka jim připomněla, že se jedná o setkání jejich rodiny, nejde o nic povinného a je v pořádku odejít kdykoliv v jeho průběhu. Teta ale nakonec neodešla.
Zajímavým momentem byla také chvíle, kdy do závěrečné části rodinného setkání, v níž rodina představovala koordinátorce svůj plán, vstoupil otec dětí, který nebyl na setkání přítomen. Tento vstup trval několik vteřin. Znenadání se objevil u stolu, kde členové rodiny s koordinátorkou seděli, nesrozumitelně něco vykřikl a hned zase odešel. Rodina se za tento vstup koordinátorce později omlouvala.
Jak to celé dopadlo
Na závěr se k rodině připojily i pracovnice dětského domova a všichni se s koordinátorkou rodinného setkání domluvili na způsobu doručení přepisu rodinného plánu. Koordinátorka opouštěla setkání ve chvíli živé a přátelské diskuse mezi všemi účastníky.
Pracovnice dětského domova několik dnů po setkání pozitivně hodnotily zejména příležitost k tomu, že se děti viděly se svými příbuznými a cítily jejich zájem. Rodina tak měla možnost si promyslet, jak se k celé situaci do budoucna postaví.
Po nějakém čase od rodinné konference jsme zjistili, že se děti nedlouho po rodinném setkání vrátily zpět do rodiny.