Oslovila nás organizace, která se věnuje ohroženým dětem a poptala rodinnou konferenci pro 12letou Ivanu a její maminku. Ivana si nedokázala ve škole získat kamarády a z některých předmětů měla díky vysokým absencím špatné známky. Při prvním setkání s koordinátorkou se maminka Ivany svěřila, že neví, koho by na setkání pozvala, protože nikoho nechce obtěžovat. Při druhém setkání začala koordinátorka mapovat okolí rodiny.
Na počátku přípravy maminka nevěděla, jestli Ivana bude pokračovat se svou třídou dál do sedmičky nebo bude šestou třídu opakovat. Bylo i hodně otazníků nad účastníky setkání. Brzy se ale začalo vyjasňovat kdo a jak se zapojí do rodinné konference. V rámci rodiny jsme také hledali podpůrnou osobu pro Ivanu. Maminku nakonec napadlo, že by toto mohla být speciální pedagožka ze školy, kam dívka chodí.
Příprava rodiny na setkání
Příprava závěrečného setkání měla dvě části. První se věnovala Ivaně a její rodině, druhá ostatním účastníkům. Naše koordinátorka postupně oslovila všechny členy rodiny. Všichni nadšeně souhlasili s účastí i možností zapojit se do Ivaniny podpory. Bohužel tatínek, který žije s Ivanou v jedné domácnosti, se setkání nemohl zúčastnit. Koordinátorka se s ním snažila sejít. Z časových důvodů nakonec tatínek setkání odmítl. V našem případě bylo klíčové, aby se setkání zúčastnili Ivaniny učitelé a aby se odehrálo před koncem školního roku. Z tohoto důvodu se termín rodinné konference nemohl přizpůsobit Ivanině tatínkovi.
Koordinátorka považovala za důležité potkat se s Ivanou dvakrát. První setkání proběhlo u ní doma za přítomnosti maminky. To byla Ivana hodně uzavřená a vůbec nemluvila. Na druhém setkání už si byla mnohem jistější a dokázala mluvit o tom, co si přeje a co ne. Z jejího slovníku se vytratila slova, že „nic nechce“ jako tomu bylo zpočátku. Naopak těšilo ji, že se „kvůli ní“ lidé sejdou.
Další setkání proběhlo ve škole spolu se speciální pedagožkou, která měla být podpůrnou osobou. Společně dávaly dohromady pozvánku, zasedací pořádek a podívaly se i do knihovny, kde se setkání mělo odehrát. Bylo důležité, aby si Ivana navnímala prostor a dokázala si vše lépe představit. Hned ji napadlo, že v místnosti nechce uprostřed stoly, ale „rodinný kruh“. Dalším přáním bylo, aby se na setkání nekřičelo.
Příprava ostatních účastníků setkání
Dalšími lidmi, kteří se měli setkání účastnit byli učitelé a speciální pedagožka. Setkání muselo proběhnout do konce června. Čekalo se i na rozhodnutí, jestli bude Ivana opakovat ročník, a tudíž kdo bude od září jejím učitelem.
V rámci školy koordinátorka nejvíce jednala se speciální pedagožkou, která školu zpočátku zastupovala při jednáních, předávala koordinátorce kontakty, zajišťovala prostory pro setkání s jednotlivými pedagogy i s Ivanou. Měla také velký vliv na to, kdo bude Ivanu od září učit. Snažila se, aby to byl člověk, který je pevný v zásadách, ale zároveň je lidský v naplňování potřeb dětí, tak jak to podle speciální pedagožky Ivana potřebuje.
Den D
V den závěrečného setkání všichni pozvaní dorazili. Tatínek sice nemohl přijít, ale i přesto pro něj rodina připravila židli se jmenovkou. Učitelé a zástupce z organizace, která konferenci poptala se účastnili jen první části setkání. Vyjádřili se k Ivanině chování ve škole a prospěchu, ocenili Ivanu a zmínili možnosti, jak Ivanu podpořit.
Druhá část závěrečného setkání patřila pouze rodině a tvořil se rodinný plán. Z „odborníků“ tu zůstala jen Ivanina podpůrná osoba. Ivana byla aktivním členem setkání a zapisovala plán na flip chart. Popisovala, co je v jejích silách a s čím potřebuje pomoci, které předměty zvládne s maminkou a kde potřebuje podpořit od ostatních členů rodiny.
Za 75 minut přišel Ivanin strýc pro koordinátorku s tím, že plán je připravený k podpisu.
Všichni účastníci odcházeli z tohoto setkání s rodinným plánem a plni optimismu. Důležité bylo, že Ivana s navrženým plánem souhlasila a cítila velkou podporou svých blízkých!