Kontaktovala nás sociální pracovnice OSPODu s žádostí o uspořádání rodinné konference pro rodinu jedenáctiletého Honzy. V té době zbývalo šest týdnů do jeho propuštění z opakované hospitalizace na psychiatrii. Podle slov sociální pracovnice bylo pro Honzovu maminku obtížné zvládat jeho specifické výchovné problémy. Rodina zároveň neměla stabilně zajištěné bydlení. Pokud by se situace nezměnila, uvažovala pracovnice OSPODu o umístění do ústavní péče. Otázka rodinné konference, kterou rodině položila, zněla: „Jak rodina zajistí péči o Honzu po jeho propuštění z psychiatrie?“
Příprava rodinné konference
Koordinátorka rodinné konference nejprve zkontaktovala Honzovu maminku. Vysvětlila jí, jak celý proces probíhá a získala kontakty na další členy rodiny, kteří by se rodinného setkání měli zúčastnit. Následně oslovila celkem jedenáct členů rodiny a blízkých (Honzova tatínka, prarodiče a další příbuzné z obou stran rodičů). Všichni pozvání přijali a přislíbili účast.
Během přípravy rodinné konference rozkryla koordinátorka komplikované rodinné vztahy. Hlavně mezi Honzovou babičkou (ze strany tatínka) a její snachou (manželkou strýce). Zpočátku nechtěly obě dámy o společném setkání ani slyšet. O to větší radost jsme měli, když se ukázalo, že se zúčastní obě dvě a navíc přijedou společně jedním autem!
Ukázaly se ale i další pochybnosti. Honzova maminka měla obavu z konfliktu s vlastní matkou a případné hádky. Koordinátorka se proto domluvila babičkou, že se pokusí během setkání zachovat klid. Toto pravidlo si následně rodina připojila i k dalším pravidlům rodinné konference – nikdo z účastníků rodinné konference nebude zvyšovat hlas nebo křičet.
Závěrečné setkání rodinné konference
Vlastního setkání se musel z pracovních důvodů omluvit Honzův tatínek a strýc z matčiny strany. Všichni ostatní dorazili. Úvodem koordinátorka představila důvod setkání, co je jeho cílem a formu, jakou by měla rodina odpověď zpracovat a vytvořit Plán rodiny. Sociální pracovnice pak krátce shrnula situaci a uvedla, že pokud rodina nevytvoří bezpečný plán, který by odpovídal na její otázku, bude muset zvážit návrh na umístění Honzy do dětského domova. Poté nechaly rodinu o samotě, aby o svých problémech mohli mluvit a našli to nejlepší řešení.
Rodinný plán
Rodině se během necelých dvou hodin podařilo domluvit se na rodinném plánu. Ten mimo jiné obsahoval, že do doby, než Honzova maminka vyřeší své bydlení bude Honza bydlet u strýce a tety z otcovy strany. Ti mu také zařídí přestup do nové školy. O víkendové aktivity se částečně postarají prarodiče a bratranec. Plán také obsahoval také finanční zajištění Honzy a popisoval postup, jakým budou rodiče strýci přispívat.
Součástí byla i domluva na tom, jak často a kdy se bude Honza vídat se svou maminkou i bratrem.
Na závěr rodina stvrdila plán svými podpisy. V této podobě byl plán předložen sociální pracovnici, která plán schválila a současně si domluvila další konzultaci s Honzovým strýcem a jeho manželkou, z důvodu dořešení potřebných formalit.
Rodina hodnotila setkání jako přínosné a někteří účastníci byli překvapeni z relativně klidného průběhu a schopností dohodnout se.